Jirous Ivan Martin

Ivan Martin Jirous formálně navázal v této sbírce na svůj předcházející soubor "Magorovy labutí písně", který lze nepochybně považovat za jeden z vrcholů jeho tvorby. Jakoby se tentokrát ale záměrně vyhnul těm největším křiklavostem normalizačního režimu, zdá se spíše, že jeho verš se zklidnil, že plánovitě vynechává jakoukoli špínu, faleš a přetvářku. A tak i když titul vzbuzuje asociace na nechvalně proslulé estébácké praktiky, lze ho tentokrát také vnímat jako prosbu k Bohu, k někomu, kdo by zaštítil básníkovo jednání v osobních vztazích a kdo by nad ním v jeho citovém životě onen "ochranný dohled" převzal. "Možná že po Tobě chci moc, / Pane Bože, / možná po Tobě chci moc, / za tu, která tu spí, ovinutá svlačcem, / tiše tu spí".

Reedice básnické sbírky vůdčího představitele českého undergroundu obsahuje verše, které vznikaly v době tvrdé normalizace, v průběhu osmdesátých let 20. století.